Test, při kterém se v rámci ↗FGP zjišťuje aktuální členění určité věty (viz ↗aktuální členění větné) podle toho, zda tato věta může být uplatněna jako (úplná, redundantní) odpověď na tu či onu otázku charakterizující soubor odpovídajících kontextů; např. věta (1), vyslovená s normální intonací (tj. s ↗intonačním centrem na konci), může odpovídat na otázku (la), nikoli na (lb), pro kterou se jako odpověď hodí (2):

Podle výsledku testu je možné určit, které části věty jsou kontextově zapojené (ty, které se opakují z příslušné otázky) a které nikoli, resp. co je v ↗ohnisku věty a co v jejím ↗základu. Test se setkává s obtížemi např. u souvětí n. u jiných vět než oznamovacích, ale to nic nemění na jeho vhodnosti pro jednoduché oznamovací věty. O.t. používají i jiné koncepce ↗AČ.